Z kronik 2006 - 2007 1.část
2. 5. 2007
4.února.2006
ZIMNÍ SETKÁNÍ
Do dnešního zimního rána jsme vyjeli s určitými obavami, jak sjízdné budou silnice na přejezdu vysočiny. A skutečně. Než jsme dojeli do Trhové Kamenice, kde se vždy sjíždíme s hlineckou částí našeho KLUSu, potkali jsme tři auta, která skončila ve sněhové bariéře lemující silnici, a v Údavech si Favorit dokonce trůnil na vrcholu dvoumetrové haldy sněhu.
Teď už jsme tedy byli kompletní a cesta dobře ubíhala, náš čerstvě odléčený spolucestující Míla nám líčil své zážitky z Nechanic, a tak jsme před devátou dorazili do Hradce. Tam nás po menším bloudění hradeckým okruhem čekal útulný salon hotelu Harmonie a především naši hradečtí přátelé v čele s doktorem Pleskačem.
Sotva jsme se stačili usadit a už tu bylo zahájení a hned po něm obvyklé otázky Dr. Pleskače:
_________________________________
Kolik? (abstinence)
Můj život v abstinenci je - ???
Co je pro mne na abstinenci nejkrásnější
Co bych chtěl ještě díky abstinenci dokázat
Díky abstinenci jsem - ???
_________________________________
Odpovědi byly samozřejmě různé, takže jsme se dozvěděli, že na abstinenci jsou nejkrásnější rána, hodnocení života s nadhledem, svoboda, nemuset shánět flašky, radost, že jsem nedopadl jako bezdomovec, blažený pocit, že usínám střízlivý, vědomí, že je na mne spolehnutí, že se nemusím stydět či mít výčitky svědomí, nemuset lhát a nic skrývat, že mám čistou mysl a řídím se vlastním rozumem, vnímání krásy, hudby a poezie, že si mohu rozhodovat o svém životě, že si mě lidé váží – a všichni jsme se shodli na tom, že na abstinenci je nejkrásnější ŽIVOT V ABSTINENCI.
Novinkou sezóny se stalo, že k tanci a poslechu nám hrál celý orchestr, schovaný v elektronické bedýnce s klávesami za řízení hradeckého člena, pana Hrocha. Zaskotačili jsme si tedy při taneční hudbě všech rytmů a pak přišla chvíle, na kterou se těšili zejména staří ostřílení pacienti: Udílení diplomů s vyznačenou délkou abstinence.
Zákusky i výborné párky byly snědeny, s přáteli jsme si srdečně popovídali a venku začalo hustě sněžit. Přepadly nás starosti, jak dojedeme, v jakém stavu budou silnice. Raději jsme se tedy rozloučili a plni krásných dojmů vydali domů.
12.dubna 2006
byl KLUS ve znamení hostů a nových členů. Navštívili nás naši přátelé ze Svitav, navštívila nás studentka Zdravotní a sociální fakulty Jihočeské univerzity, která si nás vybrala za studijní materiál, přišli i dva noví zájemci. Tím byl dán i dnešní program:
Nejprve dostali slovo naši staří známí ze Svitavského KLUSu. Pověděli nám něco o své činnost, o tom, že jejich KLUS působí při svitavské Psychiatrické léčebně a zve na své schůzky i pacienty se závislostí, čímž se daří některé z nich motivovat k abstinování v KLUSu po ukončení hospitalizace. Pak nás pozvali na své dvě nejbližší akce –
- táboření v Budislavi 20. – 21. května. Tam se nám loni velice líbilo, to letošní by mělo mít větší účast, a to nejen ze Svitav a Havlíčkova Brodu.
- výstavu CESTA K SOBĚ. Ano, bude se jmenovat stejně, jako ta naše zářijová, ale nebude to pouhá repríza. Svitavští si ji udělají sami doma, ovšem i nás pozvali nejen jako diváky, ale i jako vystavující a aktivní účinkující na vernisáži 23.června.
Povídali jsem si i o dalších možnostech spolupráce, ale ne dlouho, čekal nás další program:
Paní sociální kurátorka Holendová, která už je stálým hostujícím členem našeho KLUSu, přivedla studentku zdravotní a sociální fakulty Kamilu Kopeckou, která je na praxi v MÚ H.Brod a zajímá se o problematiku léčby závislosti. My jsme jí předvedli naše obvyklé představovací kolečko, zaměřené tentokrát na tyto otázky:
co mě přivedlo k pití
kde jsem se léčil
co mě motivovalo k léčbě
Do kolečka se samozřejmě zapojili i dva noví členové, kteří se nám tím představili.
S nadějí, že jsme slečně Kamile pomohli získat cenné poznatky pro její náročné studium, s těšením na další krásné zážitky na našich výletech i s krásným pocitem přátelství a vzájemné podpory v boji se závislostí, nabiti novou energií na zdolávání zádrhelů všedního života, jsme se pak po 16. hodině rozešli domů.
Zapsal: Luděk Šimek
20.května 2006
VESELÝ KOPEC, VESELÝ DEN
Stalo se tradicí hradeckého AP-klubu, že vždy v květnu navštíví nějakou zajímavou kulturní památku, tradicí našeho KLUSu je, že rádi jezdíme na výletu spolu s nimi. Loni to byl zámek Častolovice, o rok dříve Chlumec nad Cidlinou. Letos si naši hradečtí přátelé vybrali náš revír: Skanzen Vysočina na Veselém kopci je na hlinecku, odkud máme několik nejzapálenějších členů včetně předsedy, a Ždírec nad Doubravou leží v našem okrese Havlíčkův Brod.
Sraz byl na parkovišti pod Veselým kopcem v 9:00 a pak už jsme za doprovodu podrobného výkladu paní průvodkyně procházeli tou sbírkou roubených stavení, snesených sem z širokého okolí, expozicemi domácího i zemědělského nářadí, starých povozů, prohlédli jsme si mlýnské složení i stoupu. Uvědomili jsme si, jak úplně jiný život, než na jaký jsme zvyklí, tu byl ještě před pár desítkami let . Ale není to jen muzeum neživých předmětů, hlavně pro děti jsou nejoblíbenějšími exponáty ovečky, kozy i krávy v chlévech a ohradách.
Bylo krásné májové dopoledne, roubená vesnice tonula v kvetoucích štěpnicích. A že se nezadržitelně blíží léto poznal náš předseda, když pod břízkami za parkovištěm našel dva kozáčky.
Výklad paní průvodkyně byl opravdu zevrubný, a tak byl nejvyšší čas popojet o 6 km dál (pro nás: o 6 km blíž) do Ždírce nad Doubravou. Tam jsme měli objednaný bohatý oběd a také obvyklý terapeutický program. Tentokrát byly otázky snadné, byla to doplňovačka:
- abstinuji ... roků (měsíců, dní)
- život v abstinenci pro mne je ...
- život v chlastu pro mne byl ...
- abstinence mi dala ...
- AP klub pro mne znamená ...
- jak se mi líbil Veselý kopec ...
V originalitě to tentokrát vyhrála Helena, když prohlásila, že pro ni KLUS je duševní posilovna.
Hradečtí tu též ještě probrali pár vnitroklubových záležitostí (např. recidivy) jako my na svých každoměsíčních sezeních, a pak se s námi rozloučili. Nás havlíčkobrodské, tedy alespoň většinu z nás, však ještě čekal další krásný výlet:
20. - 21.května 2006
TÁBOŘENÍ V BUDISLAVI
Svitavský KLUIS, tak jako před rokem, tráví víkend v blízkosti Toulcových maštalí a tam přece nemůžeme chybět. Odjeli jsme ze Ždírce a za půl hodinky nás už vítala Dana Vítová, duše Svitavského Klusu, se svými přáteli. Ubytovali jsme se, jako loni, v prostorných pohodlných chatkách, dostali jsme kafíčko na uvítanou, připravili jsme dříví na oheň a pak se pustili do plánování další akce, kterou bude výstava CESTA K SOBĚ už za měsíc, tentokrát ve Svitavách, a kde nesmíme chybět ani my, ani naše exponáty. Naši práci však přerušil telefon: Volá pan Řehák z Hradce s osádkou svého vozidla. I oni přijali pozvání do Budislavi, jenže, jak se dalo čekat, kufrovali ve spletitých silničkách vysočiny a volali o pomoc. Nezbylo než sednout do auta a vydat se jim naproti. Naštěstí je naši navigátoři brzy našili a navedli do tábora.
Večer se rozhořel ohníček a zavoněly vuřty. Tentokrát se Láďa projevil jako vynikající manažér – zajistil kvalitní výrobky jednoho hlineckého uzenáře v množství dostatečném. Kytara bohužel přítomna nebyla, tak jsme se alespoň pokusili zazpívat si a capella. Brzy nás však sílící vítr a počínající déšť zahnal do společenské místnosti v chatě. Několik z nás se s námi rozloučilo (ne snad, že by je odradilo počasí, ale neměli v plánu tu nocovat), usedlo do vozu a vydalo se směr Havlíčkův brod. Láďa, Luděk, Pepa, Zdenda, Martin i nejmladší účastnice Anička vytrvali. Šestiletá Martinova dcerka zdolávala náročné cestování opravdu statečně a hned si tu našla i kamarádky ze Svitav.
Déšť houstl, ale když je dobrá parta, nějaké rozmary počasí ji nerozhází. Chvílemi jsme hráli stolní tenis pod přístřeškem, chvílemi sledovali v televizi důležité hokejové semifinále, povídali si o všem možném, než jsme se uložili v chatkách ke spánku.
Ráno nás vítala čistá modrá obloha, ani stopy po včerejších přeháňkách. Láďa předvedl dovednost, kterou už dnes zná málokterý kluk: Vyrobil děckám z jeřábových prutů píšťaličky. Svitavští se vydali na výšlap do Maštalí, kdežto nám naplánoval trasu návratu Pepa, jakožto turista a značkař. Díky němu jsme si prohlédli funglnový ekumenický kostel v Budislavi, navštívili 3 rozhledny v okolí – Toulcovu nad Budislaví, Terezku v Pasekách a Borůvku v Hluboké u Skutče. Zlatým hřebem dnešního dopoledne pak byla prohlídka stanice ohrožených zvířat v Boru u Skutče. Sovy, jestřábi, poštolky, kuny, liška i divoké prase, to bylo něco pro Aničku, takhle zblízka je ještě neviděla.
Láďa náš řidič a předseda, nás zavezl do Hlinska, kde on bydlí, a my ostatní jsme nasedli do vlaku a vydali se k domovu s pocitem nádherně prožitého víkendu mezi svými nejbližšími přáteli.
zapsal Luděk Šimek
2. srpna 2006
Slunce se vychumlalo z ranní mlhy a slibuje krásnou modrou oblohu. Jen meteorologové v rádiu od rána tvrdí, že pro dnešek je na celém území zataženo a trvalý déšť. My však potřebujeme pravý opak: Pořádáme dnes
2. ročník pochodu
POJĎTE S NÁMI K STŘÍZLIVOSTI
Sešlo se nás v ordinaci, kde nás již očekávala paní doktorka. opravu dost, přijeli i přátelé ze Svitav. Bohužel, chyběl zde hlavní aktér Pepa, který nám jakožto zkušený značkař Klubu českých turistů naplánoval dnešní trasu. Onemocněl. To ale nenarušilo průběh dnešní akce. Telefonicky podrobně popsal trasu Zdendovi a ten tím převzal jeho funkci vůdce. Mohli jsme tedy nasednout do vozidel a vyrazit směr Želiv. Tam nás již očekávala asi stejně početná skupinka pacientů, kteří absolvují tuto náročnou zážitkovou terapii v divokém terénu údolí Želivky spolu s námi.
Od želivské léčebny jsme vyšli včas a hned se mezi námi a želivskými pacienty rozjela konverzace o léčbě a doléčování. Vzhledem k tomu, že bylo pacientů méně než loni, s každým se mohl dát do hovoru někdo z nás o KLUSu, o jeho nezastupitelné funkci a o doléčování. Rázem tak vznikla dobrá parta, cesta ubíhala, pacienti byli nadšeni, když slyšeli, že kluby nejsou jen nahodilými sdruženími lidí, kteří se vidí jednou za měsíc, ale že je to především parta opravdových přátelé. Nestačili jsme ani zodpovídat jejich dotazy a měli jsme radost, jaký jsme již teď u našich nových kamarádů vzbudili zájem a že mnozí z nich se po odchodu „do civilu“ zapojí do některého doléčovacího klubu.
Ani jsme se nenadáli a byli jsme u elektrárny Vřesník. Bohužel – museli jsme se rozloučit. Vedení léčebny nepovolilo svým chovancům delší vycházku než do oběda. Neokusí námi nabízenou pochoutku – hlinecké špekáčky pečené nad ohníčkem. O tom, jaký zájem vzbudilo naše vyprávění, svědčí, že loučení nám trvalo snad hodinu.
Čekal nás náročný úsek. Zelená značka nás vedla terénem, kde povodeň minulý týden poničila cestu. A tížila nás starost: U mlýna Valchy nás měla čekat naše předsunutá hlídka. Dana s Luďkem se obětovali a zřekli se naší krásné procházky, aby tam dojeli autem a nachystali ohniště pro přípravu našeho oběda. Spojení s nimi však nemáme, tady, v želivských roklinách není signál mobilních operátorů. Trefili na místo? Nezapadli někde s autem na lesní cestě?
Ale klusáky nic nezastaví a tak jsme se zpožděním dorazili k mlýnu, kam nás již před léty párkrát zavedl pan Vápeník na své terénní terapii. A rázem bylo po starosti. Ohniště i úhledná hromada dříví tu již čekaly a s ním i Dana a Luděk s vráskami na čele: Kde jste takovou dobu? My se vás nemůžeme dovolat, není signál.
Nálada panovala výborná, humor sršel. Opekli a pojedli jsme skvělé špekáčky z Hlinska, které dovezl náš předseda, poklábosili a učinili i dobrý skutek: Chalupáři z mlýna nás požádali, abychom jim nainstalovali lávku přes řeku, kterou jim voda nedávno odnesla. Naši silní chlapi se tedy bez odmlouvání vrhli do proudu Želivky a lávku vrátili, kam patří.
Začalo poprchávat, byl čas se vydat zpátky, opět po zelené údolím Želivky. Krápání houstlo, dnešní hrozba meteorologů se naplňovala. To nám však nemohlo narušit dobrou náladu a přátelskou atmosféru, neboť dle hesla naší paní doktorky:
NENÍ ŠPATNÉ POČASÍ, JE JEN ŠPATNÉ OBUTÍ A OBLEČENÍ.
zapsali: Luděk Šimek, Zdeněk Baloun
vzájemná korespondence SMS:
od HB: Posíláme pac a pusu
členům svitavského KLUSu.
Zdravíme Vás z Černožic
jezdí nás sem čímdál víc
lidí, kteří ze zásady
napijí se jenom vody.
I vás zveme mezi sebe
poznat nepijáků nebe.
od SY: Jménem KLUSu ze Svitav
děkujem ti za pozdrav
Příště budeme tam možná s vámi,
děkujem vám za pozvání.
--------------------------------------------------------------------------
4.září 2006 mise do Svitav
KLUS Svitavy se schází každé první pondělí v měsíci. Protože mezi oběma našimi kluby existuje již několikaleté přátelství a spolupráce, pozval na své letošní zářijové sezení i zástupce Havlíčkova Brodu. 4.září se tedy Luděk Šimek a Zdeněk Baloun vydali na dlouhou pouť dráhou přes celou Českomoravskou vysočinu.
Již sama cesta motoráčkem v tom krásném letním, ne však tropickém dni, tratí, vinoucí se huňatými hvozdy i krajem vesniček a chaloupek, kopečků i kopců a nádherných pohledů na krajinu, byla zážitkem. A což teprve setkání s našimi přáteli a věrnými druhy v boji proti závislosti.
Svitavský KLUS vede absolventka Skálova institutu Bc. Dana Vítová a zasedá v malé ordinaci psychiatrie svitavské nemocnice v bývalém klášteře. Tím útulným prostředím připomíná ordinaci naší paní doktorky, kde jsme se scházívali dříve, má však i svoje zvláštnosti: Krom stálých členů, které již známe z našich společných akcí, jej navštěvují i pacienti psychiatrie, kteří zde absolvují detox a rozhodují se pro další léčbu – ústavní či ambulantní. Již během těchto návštěv poznají, jak významný je AT klub pro doléčování. I dnes se do malé místnosti natěsnalo 18 lidí a protože tu byl 1 nový + 2 hosté, začalo se oblíbeným představovacím kolečkem. Pak se slova ujal Roman, protože na programu byl výlet na hrad Svojanov, na nějž se i my těšíme a který se uskuteční 23.IX. Padla zmínka i o Budislavi a programu příštího víkendového táboření, ale to je ještě hudba budoucnosti – květen příštího roku. Nakonec jsme probrali a vyměnili si názory na pro nás zajímavé a aktuelní téma – jakou roli ve svém chápání přisoudit abstinenci, zda ji brát jako pouhou cestu k životním cílům, nebo zda je pro naši obranu proti závislosti lepší udělat si z abstinence sám cíl a životní styl.
Rozloučili jsme se v pět hodin s hřejivým pocitem, že jsme vytvořili krásné spojení mezi východním a západním okrajem Českomoravské vrchoviny.
zapsal: Luděk Šimek
23.IX.2006
výlet
na Svojanov a Bystré
Sjeli jsme se z H.Brodu i ze Svitav v 9:00 u nádraží v Poličce. Odtud jsme se přemístili pod hrad Svojanov, kde nás na parkovišti již očekávala smíšená dvojice Olina a Fanda + čtyřnohý kudrnatý abstinent Kim. A spolu s nimi tu byl i nádherný sluníčkový den, který snad každého vyláká na výlet. Uposlechli jsme a vydali se vzhůru. Bylo to jen 600m, ale pěkně peprných, při nichž jsme si protáhli nohy a provětrali plíce a proklínali Romana, který naplánoval dnešní trasu, když jsme konečně dospěli pod hradby a uviděli, že sem vede silnice a dávno tu už parkuje ten zájezdový autobus, jehož řidič se dole, než jsme vyšli, ptal Romana na cestu. Ale brzy jsme mu to odpustili – neškodí po ránu trochu si potýrat tělo, utuží to i duševní kondici, a ta stezka skýtala nádherný výhled do údolí Křtětínky a na svojanovský kostelík, posazený na malebné návrší.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------
hrad, původně módně zvaný Fürstenberg, postaven kolem roku 1265 Přemyslem Otakarem II. k ochraně nové cesty z Litomyšle do Brna. V letech 1287 - 1290 byl sídlem Záviše z Falkenštejna, poté královský hrad až do husitských válek, kdy jej získal Oldřich z Boskovic. Jeho syn Ješek postavil v 2. polovině 15. století vnější opevnění. Další přístavby provedeny v 16. století za Trčků, celková renesanční úprava po požáru roku 1569 za Žehušických z Nestajova. Utrpěl za třicetileté války i v pruských válkách. Po roce 1800 soukenická dílna, výroba nádob a kamen z tuhy. V roce 1842 vyhořel, zčásti upraven empírově.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Hrad Svojanov býval kdysi mohutným objektem, jak ukazuje jeho model v 1. patře. Škoda, že se z jeho někdejší rozlohy mnoho nedochovalo. Návštěvníka tu zaujme expozice keramických kachlů a figurek V. Kutálka, a pak impozantní výhled z hradní hlásky.
Bylo právě poledne, proto jsme zase sestoupili k restauraci. Museli jsme asi 10 minut počkat, až ji otevřou, a 45 minut, až uvaří oběd. Funkci vedoucí výpravy a hostitelky teď převzala Olina. Pozvala nás do svého bydliště asi 10 km odtud, do Bystrého.
Nejprve nás dovedla k renesančnímu zámku zdobenému sgrafity, kde je dnes sociální ústav. Prošli jsme parkem, popovídali si s ošetřovatelem. Pak jsme spletitými uličkami dojeli na náměstí, kde nás zaujal mohutný barokní kostel. Konečně jsme dorazili i do domu, kde bydlí Olina se svým Kimem (a často i s Fandou). Bohatě nás pohostila kávou a vlastnoručním cukrovím. Příjemně jsme si popovídali se svitavskými přáteli. Krásné slunečné odpoledne se nachýlilo, byl čas vydat se přes celou vysočinu domů, krajinou zrajících jeřabin.
zapsal: Luděk Šimek
------------------------------------------
12.9.- 5.10 2006
Týdny pro duševní zdraví
Tak jako každý rok, pořádá i Fokus Vysočina na podzim akci zvanou „Týdny pro duševní zdraví“. Tato akce má vésti veřejnosti k poznání světa mentálně a zdravotně postižených lidí a je jistě chvályhodné, že při ní vypomáhali i někteří naši členové.
14.9. se konalo v 16:00hodin v Literární čtení poesie klientů Fokusu a PL Havlíčkův Brod, kde přispěli svými díly Baloun Zdeněk a Mařík Miroslav. tento podvečer, jehož se zúčastnilo bohužel málo lidí byl neobyčejně pěkný a komorně laděný.
Další akcí, na které jsme vypomáhali bylo setkání zdravotně postižných. Mezi organizátory si skvěle vedla Fujtová Jitka. Přípravu ohniště na opékání buřtů si vzal na starost zdatný turista Luděk Šimek, a fotografování pro Fokus zase Zdeněk Baloun. Na rozdíl od čtení poesie zde bylo dost lidí, a myslím, že naše účast by mohla být příští rok větší. skutečně, tam si našel každý svojí oblast zájmů- ať již luštění křížovek, či sudoku, vymalováváni obrázků, stolní hry, různé soutěže a jiné aktivity. po soutěžích přišlo opékání špekáčků a poté vrcholy setkání-ukázka canisterapie se zajímavým vyprávěním o canisterapii a ukázkou plemen- bylo tam celkem14 psů- 6 bordercolií, 3 pudlíci, 2 samojedi, německý ovčák a bernský salašník. takže si Zdenda přišel na své. Luďkovi se zase líbila kytarová škola- ono se jen tak nevidí 11tičlenný kytarový soubor, kterému by to tak dobře ladilo. Jitka zase zářila jako sluníčko, bylo vidět, že se jí setkání moc líbilo.
Je vidět, že když člověk něco dělá pro druhé, dělá tím i něco pro sebe, všichni kteří se na pomoci dnům duševního zdraví podíleli, jistě získali pro sebe dobrý pocit a pohodu. Věřím tomu, že příští rok se na těchto akcích budou členové našeho Klusu podílet ve stejné- ne-li ve větší míře.
Vždyť o tom je život- když někomu kousek štěstí dáme, vrátí se nám. Bylo to vidět i v dobrých pocitech všech zúčastněných lidí.
závěrem tohoto zápisu bych chtěl poděkovat všem zúčasněným a organizátorům za výbornou organizaci „Týdnů pro duševní zdraví“
Zapsal: Zdeněk Baloun
ZIMNÍ SETKÁNÍ
Do dnešního zimního rána jsme vyjeli s určitými obavami, jak sjízdné budou silnice na přejezdu vysočiny. A skutečně. Než jsme dojeli do Trhové Kamenice, kde se vždy sjíždíme s hlineckou částí našeho KLUSu, potkali jsme tři auta, která skončila ve sněhové bariéře lemující silnici, a v Údavech si Favorit dokonce trůnil na vrcholu dvoumetrové haldy sněhu.
Teď už jsme tedy byli kompletní a cesta dobře ubíhala, náš čerstvě odléčený spolucestující Míla nám líčil své zážitky z Nechanic, a tak jsme před devátou dorazili do Hradce. Tam nás po menším bloudění hradeckým okruhem čekal útulný salon hotelu Harmonie a především naši hradečtí přátelé v čele s doktorem Pleskačem.
Sotva jsme se stačili usadit a už tu bylo zahájení a hned po něm obvyklé otázky Dr. Pleskače:
_________________________________
Kolik? (abstinence)
Můj život v abstinenci je - ???
Co je pro mne na abstinenci nejkrásnější
Co bych chtěl ještě díky abstinenci dokázat
Díky abstinenci jsem - ???
_________________________________
Odpovědi byly samozřejmě různé, takže jsme se dozvěděli, že na abstinenci jsou nejkrásnější rána, hodnocení života s nadhledem, svoboda, nemuset shánět flašky, radost, že jsem nedopadl jako bezdomovec, blažený pocit, že usínám střízlivý, vědomí, že je na mne spolehnutí, že se nemusím stydět či mít výčitky svědomí, nemuset lhát a nic skrývat, že mám čistou mysl a řídím se vlastním rozumem, vnímání krásy, hudby a poezie, že si mohu rozhodovat o svém životě, že si mě lidé váží – a všichni jsme se shodli na tom, že na abstinenci je nejkrásnější ŽIVOT V ABSTINENCI.
Novinkou sezóny se stalo, že k tanci a poslechu nám hrál celý orchestr, schovaný v elektronické bedýnce s klávesami za řízení hradeckého člena, pana Hrocha. Zaskotačili jsme si tedy při taneční hudbě všech rytmů a pak přišla chvíle, na kterou se těšili zejména staří ostřílení pacienti: Udílení diplomů s vyznačenou délkou abstinence.
Zákusky i výborné párky byly snědeny, s přáteli jsme si srdečně popovídali a venku začalo hustě sněžit. Přepadly nás starosti, jak dojedeme, v jakém stavu budou silnice. Raději jsme se tedy rozloučili a plni krásných dojmů vydali domů.
12.dubna 2006
byl KLUS ve znamení hostů a nových členů. Navštívili nás naši přátelé ze Svitav, navštívila nás studentka Zdravotní a sociální fakulty Jihočeské univerzity, která si nás vybrala za studijní materiál, přišli i dva noví zájemci. Tím byl dán i dnešní program:
Nejprve dostali slovo naši staří známí ze Svitavského KLUSu. Pověděli nám něco o své činnost, o tom, že jejich KLUS působí při svitavské Psychiatrické léčebně a zve na své schůzky i pacienty se závislostí, čímž se daří některé z nich motivovat k abstinování v KLUSu po ukončení hospitalizace. Pak nás pozvali na své dvě nejbližší akce –
- táboření v Budislavi 20. – 21. května. Tam se nám loni velice líbilo, to letošní by mělo mít větší účast, a to nejen ze Svitav a Havlíčkova Brodu.
- výstavu CESTA K SOBĚ. Ano, bude se jmenovat stejně, jako ta naše zářijová, ale nebude to pouhá repríza. Svitavští si ji udělají sami doma, ovšem i nás pozvali nejen jako diváky, ale i jako vystavující a aktivní účinkující na vernisáži 23.června.
Povídali jsem si i o dalších možnostech spolupráce, ale ne dlouho, čekal nás další program:
Paní sociální kurátorka Holendová, která už je stálým hostujícím členem našeho KLUSu, přivedla studentku zdravotní a sociální fakulty Kamilu Kopeckou, která je na praxi v MÚ H.Brod a zajímá se o problematiku léčby závislosti. My jsme jí předvedli naše obvyklé představovací kolečko, zaměřené tentokrát na tyto otázky:
co mě přivedlo k pití
kde jsem se léčil
co mě motivovalo k léčbě
Do kolečka se samozřejmě zapojili i dva noví členové, kteří se nám tím představili.
S nadějí, že jsme slečně Kamile pomohli získat cenné poznatky pro její náročné studium, s těšením na další krásné zážitky na našich výletech i s krásným pocitem přátelství a vzájemné podpory v boji se závislostí, nabiti novou energií na zdolávání zádrhelů všedního života, jsme se pak po 16. hodině rozešli domů.
Zapsal: Luděk Šimek
20.května 2006
VESELÝ KOPEC, VESELÝ DEN
Stalo se tradicí hradeckého AP-klubu, že vždy v květnu navštíví nějakou zajímavou kulturní památku, tradicí našeho KLUSu je, že rádi jezdíme na výletu spolu s nimi. Loni to byl zámek Častolovice, o rok dříve Chlumec nad Cidlinou. Letos si naši hradečtí přátelé vybrali náš revír: Skanzen Vysočina na Veselém kopci je na hlinecku, odkud máme několik nejzapálenějších členů včetně předsedy, a Ždírec nad Doubravou leží v našem okrese Havlíčkův Brod.
Sraz byl na parkovišti pod Veselým kopcem v 9:00 a pak už jsme za doprovodu podrobného výkladu paní průvodkyně procházeli tou sbírkou roubených stavení, snesených sem z širokého okolí, expozicemi domácího i zemědělského nářadí, starých povozů, prohlédli jsme si mlýnské složení i stoupu. Uvědomili jsme si, jak úplně jiný život, než na jaký jsme zvyklí, tu byl ještě před pár desítkami let . Ale není to jen muzeum neživých předmětů, hlavně pro děti jsou nejoblíbenějšími exponáty ovečky, kozy i krávy v chlévech a ohradách.
Bylo krásné májové dopoledne, roubená vesnice tonula v kvetoucích štěpnicích. A že se nezadržitelně blíží léto poznal náš předseda, když pod břízkami za parkovištěm našel dva kozáčky.
Výklad paní průvodkyně byl opravdu zevrubný, a tak byl nejvyšší čas popojet o 6 km dál (pro nás: o 6 km blíž) do Ždírce nad Doubravou. Tam jsme měli objednaný bohatý oběd a také obvyklý terapeutický program. Tentokrát byly otázky snadné, byla to doplňovačka:
- abstinuji ... roků (měsíců, dní)
- život v abstinenci pro mne je ...
- život v chlastu pro mne byl ...
- abstinence mi dala ...
- AP klub pro mne znamená ...
- jak se mi líbil Veselý kopec ...
V originalitě to tentokrát vyhrála Helena, když prohlásila, že pro ni KLUS je duševní posilovna.
Hradečtí tu též ještě probrali pár vnitroklubových záležitostí (např. recidivy) jako my na svých každoměsíčních sezeních, a pak se s námi rozloučili. Nás havlíčkobrodské, tedy alespoň většinu z nás, však ještě čekal další krásný výlet:
20. - 21.května 2006
TÁBOŘENÍ V BUDISLAVI
Svitavský KLUIS, tak jako před rokem, tráví víkend v blízkosti Toulcových maštalí a tam přece nemůžeme chybět. Odjeli jsme ze Ždírce a za půl hodinky nás už vítala Dana Vítová, duše Svitavského Klusu, se svými přáteli. Ubytovali jsme se, jako loni, v prostorných pohodlných chatkách, dostali jsme kafíčko na uvítanou, připravili jsme dříví na oheň a pak se pustili do plánování další akce, kterou bude výstava CESTA K SOBĚ už za měsíc, tentokrát ve Svitavách, a kde nesmíme chybět ani my, ani naše exponáty. Naši práci však přerušil telefon: Volá pan Řehák z Hradce s osádkou svého vozidla. I oni přijali pozvání do Budislavi, jenže, jak se dalo čekat, kufrovali ve spletitých silničkách vysočiny a volali o pomoc. Nezbylo než sednout do auta a vydat se jim naproti. Naštěstí je naši navigátoři brzy našili a navedli do tábora.
Večer se rozhořel ohníček a zavoněly vuřty. Tentokrát se Láďa projevil jako vynikající manažér – zajistil kvalitní výrobky jednoho hlineckého uzenáře v množství dostatečném. Kytara bohužel přítomna nebyla, tak jsme se alespoň pokusili zazpívat si a capella. Brzy nás však sílící vítr a počínající déšť zahnal do společenské místnosti v chatě. Několik z nás se s námi rozloučilo (ne snad, že by je odradilo počasí, ale neměli v plánu tu nocovat), usedlo do vozu a vydalo se směr Havlíčkův brod. Láďa, Luděk, Pepa, Zdenda, Martin i nejmladší účastnice Anička vytrvali. Šestiletá Martinova dcerka zdolávala náročné cestování opravdu statečně a hned si tu našla i kamarádky ze Svitav.
Déšť houstl, ale když je dobrá parta, nějaké rozmary počasí ji nerozhází. Chvílemi jsme hráli stolní tenis pod přístřeškem, chvílemi sledovali v televizi důležité hokejové semifinále, povídali si o všem možném, než jsme se uložili v chatkách ke spánku.
Ráno nás vítala čistá modrá obloha, ani stopy po včerejších přeháňkách. Láďa předvedl dovednost, kterou už dnes zná málokterý kluk: Vyrobil děckám z jeřábových prutů píšťaličky. Svitavští se vydali na výšlap do Maštalí, kdežto nám naplánoval trasu návratu Pepa, jakožto turista a značkař. Díky němu jsme si prohlédli funglnový ekumenický kostel v Budislavi, navštívili 3 rozhledny v okolí – Toulcovu nad Budislaví, Terezku v Pasekách a Borůvku v Hluboké u Skutče. Zlatým hřebem dnešního dopoledne pak byla prohlídka stanice ohrožených zvířat v Boru u Skutče. Sovy, jestřábi, poštolky, kuny, liška i divoké prase, to bylo něco pro Aničku, takhle zblízka je ještě neviděla.
Láďa náš řidič a předseda, nás zavezl do Hlinska, kde on bydlí, a my ostatní jsme nasedli do vlaku a vydali se k domovu s pocitem nádherně prožitého víkendu mezi svými nejbližšími přáteli.
zapsal Luděk Šimek
2. srpna 2006
Slunce se vychumlalo z ranní mlhy a slibuje krásnou modrou oblohu. Jen meteorologové v rádiu od rána tvrdí, že pro dnešek je na celém území zataženo a trvalý déšť. My však potřebujeme pravý opak: Pořádáme dnes
2. ročník pochodu
POJĎTE S NÁMI K STŘÍZLIVOSTI
Sešlo se nás v ordinaci, kde nás již očekávala paní doktorka. opravu dost, přijeli i přátelé ze Svitav. Bohužel, chyběl zde hlavní aktér Pepa, který nám jakožto zkušený značkař Klubu českých turistů naplánoval dnešní trasu. Onemocněl. To ale nenarušilo průběh dnešní akce. Telefonicky podrobně popsal trasu Zdendovi a ten tím převzal jeho funkci vůdce. Mohli jsme tedy nasednout do vozidel a vyrazit směr Želiv. Tam nás již očekávala asi stejně početná skupinka pacientů, kteří absolvují tuto náročnou zážitkovou terapii v divokém terénu údolí Želivky spolu s námi.
Od želivské léčebny jsme vyšli včas a hned se mezi námi a želivskými pacienty rozjela konverzace o léčbě a doléčování. Vzhledem k tomu, že bylo pacientů méně než loni, s každým se mohl dát do hovoru někdo z nás o KLUSu, o jeho nezastupitelné funkci a o doléčování. Rázem tak vznikla dobrá parta, cesta ubíhala, pacienti byli nadšeni, když slyšeli, že kluby nejsou jen nahodilými sdruženími lidí, kteří se vidí jednou za měsíc, ale že je to především parta opravdových přátelé. Nestačili jsme ani zodpovídat jejich dotazy a měli jsme radost, jaký jsme již teď u našich nových kamarádů vzbudili zájem a že mnozí z nich se po odchodu „do civilu“ zapojí do některého doléčovacího klubu.
Ani jsme se nenadáli a byli jsme u elektrárny Vřesník. Bohužel – museli jsme se rozloučit. Vedení léčebny nepovolilo svým chovancům delší vycházku než do oběda. Neokusí námi nabízenou pochoutku – hlinecké špekáčky pečené nad ohníčkem. O tom, jaký zájem vzbudilo naše vyprávění, svědčí, že loučení nám trvalo snad hodinu.
Čekal nás náročný úsek. Zelená značka nás vedla terénem, kde povodeň minulý týden poničila cestu. A tížila nás starost: U mlýna Valchy nás měla čekat naše předsunutá hlídka. Dana s Luďkem se obětovali a zřekli se naší krásné procházky, aby tam dojeli autem a nachystali ohniště pro přípravu našeho oběda. Spojení s nimi však nemáme, tady, v želivských roklinách není signál mobilních operátorů. Trefili na místo? Nezapadli někde s autem na lesní cestě?
Ale klusáky nic nezastaví a tak jsme se zpožděním dorazili k mlýnu, kam nás již před léty párkrát zavedl pan Vápeník na své terénní terapii. A rázem bylo po starosti. Ohniště i úhledná hromada dříví tu již čekaly a s ním i Dana a Luděk s vráskami na čele: Kde jste takovou dobu? My se vás nemůžeme dovolat, není signál.
Nálada panovala výborná, humor sršel. Opekli a pojedli jsme skvělé špekáčky z Hlinska, které dovezl náš předseda, poklábosili a učinili i dobrý skutek: Chalupáři z mlýna nás požádali, abychom jim nainstalovali lávku přes řeku, kterou jim voda nedávno odnesla. Naši silní chlapi se tedy bez odmlouvání vrhli do proudu Želivky a lávku vrátili, kam patří.
Začalo poprchávat, byl čas se vydat zpátky, opět po zelené údolím Želivky. Krápání houstlo, dnešní hrozba meteorologů se naplňovala. To nám však nemohlo narušit dobrou náladu a přátelskou atmosféru, neboť dle hesla naší paní doktorky:
NENÍ ŠPATNÉ POČASÍ, JE JEN ŠPATNÉ OBUTÍ A OBLEČENÍ.
zapsali: Luděk Šimek, Zdeněk Baloun
vzájemná korespondence SMS:
od HB: Posíláme pac a pusu
členům svitavského KLUSu.
Zdravíme Vás z Černožic
jezdí nás sem čímdál víc
lidí, kteří ze zásady
napijí se jenom vody.
I vás zveme mezi sebe
poznat nepijáků nebe.
od SY: Jménem KLUSu ze Svitav
děkujem ti za pozdrav
Příště budeme tam možná s vámi,
děkujem vám za pozvání.
--------------------------------------------------------------------------
4.září 2006 mise do Svitav
KLUS Svitavy se schází každé první pondělí v měsíci. Protože mezi oběma našimi kluby existuje již několikaleté přátelství a spolupráce, pozval na své letošní zářijové sezení i zástupce Havlíčkova Brodu. 4.září se tedy Luděk Šimek a Zdeněk Baloun vydali na dlouhou pouť dráhou přes celou Českomoravskou vysočinu.
Již sama cesta motoráčkem v tom krásném letním, ne však tropickém dni, tratí, vinoucí se huňatými hvozdy i krajem vesniček a chaloupek, kopečků i kopců a nádherných pohledů na krajinu, byla zážitkem. A což teprve setkání s našimi přáteli a věrnými druhy v boji proti závislosti.
Svitavský KLUS vede absolventka Skálova institutu Bc. Dana Vítová a zasedá v malé ordinaci psychiatrie svitavské nemocnice v bývalém klášteře. Tím útulným prostředím připomíná ordinaci naší paní doktorky, kde jsme se scházívali dříve, má však i svoje zvláštnosti: Krom stálých členů, které již známe z našich společných akcí, jej navštěvují i pacienti psychiatrie, kteří zde absolvují detox a rozhodují se pro další léčbu – ústavní či ambulantní. Již během těchto návštěv poznají, jak významný je AT klub pro doléčování. I dnes se do malé místnosti natěsnalo 18 lidí a protože tu byl 1 nový + 2 hosté, začalo se oblíbeným představovacím kolečkem. Pak se slova ujal Roman, protože na programu byl výlet na hrad Svojanov, na nějž se i my těšíme a který se uskuteční 23.IX. Padla zmínka i o Budislavi a programu příštího víkendového táboření, ale to je ještě hudba budoucnosti – květen příštího roku. Nakonec jsme probrali a vyměnili si názory na pro nás zajímavé a aktuelní téma – jakou roli ve svém chápání přisoudit abstinenci, zda ji brát jako pouhou cestu k životním cílům, nebo zda je pro naši obranu proti závislosti lepší udělat si z abstinence sám cíl a životní styl.
Rozloučili jsme se v pět hodin s hřejivým pocitem, že jsme vytvořili krásné spojení mezi východním a západním okrajem Českomoravské vrchoviny.
zapsal: Luděk Šimek
23.IX.2006
výlet
na Svojanov a Bystré
Sjeli jsme se z H.Brodu i ze Svitav v 9:00 u nádraží v Poličce. Odtud jsme se přemístili pod hrad Svojanov, kde nás na parkovišti již očekávala smíšená dvojice Olina a Fanda + čtyřnohý kudrnatý abstinent Kim. A spolu s nimi tu byl i nádherný sluníčkový den, který snad každého vyláká na výlet. Uposlechli jsme a vydali se vzhůru. Bylo to jen 600m, ale pěkně peprných, při nichž jsme si protáhli nohy a provětrali plíce a proklínali Romana, který naplánoval dnešní trasu, když jsme konečně dospěli pod hradby a uviděli, že sem vede silnice a dávno tu už parkuje ten zájezdový autobus, jehož řidič se dole, než jsme vyšli, ptal Romana na cestu. Ale brzy jsme mu to odpustili – neškodí po ránu trochu si potýrat tělo, utuží to i duševní kondici, a ta stezka skýtala nádherný výhled do údolí Křtětínky a na svojanovský kostelík, posazený na malebné návrší.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------
hrad, původně módně zvaný Fürstenberg, postaven kolem roku 1265 Přemyslem Otakarem II. k ochraně nové cesty z Litomyšle do Brna. V letech 1287 - 1290 byl sídlem Záviše z Falkenštejna, poté královský hrad až do husitských válek, kdy jej získal Oldřich z Boskovic. Jeho syn Ješek postavil v 2. polovině 15. století vnější opevnění. Další přístavby provedeny v 16. století za Trčků, celková renesanční úprava po požáru roku 1569 za Žehušických z Nestajova. Utrpěl za třicetileté války i v pruských válkách. Po roce 1800 soukenická dílna, výroba nádob a kamen z tuhy. V roce 1842 vyhořel, zčásti upraven empírově.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Hrad Svojanov býval kdysi mohutným objektem, jak ukazuje jeho model v 1. patře. Škoda, že se z jeho někdejší rozlohy mnoho nedochovalo. Návštěvníka tu zaujme expozice keramických kachlů a figurek V. Kutálka, a pak impozantní výhled z hradní hlásky.
Bylo právě poledne, proto jsme zase sestoupili k restauraci. Museli jsme asi 10 minut počkat, až ji otevřou, a 45 minut, až uvaří oběd. Funkci vedoucí výpravy a hostitelky teď převzala Olina. Pozvala nás do svého bydliště asi 10 km odtud, do Bystrého.
Nejprve nás dovedla k renesančnímu zámku zdobenému sgrafity, kde je dnes sociální ústav. Prošli jsme parkem, popovídali si s ošetřovatelem. Pak jsme spletitými uličkami dojeli na náměstí, kde nás zaujal mohutný barokní kostel. Konečně jsme dorazili i do domu, kde bydlí Olina se svým Kimem (a často i s Fandou). Bohatě nás pohostila kávou a vlastnoručním cukrovím. Příjemně jsme si popovídali se svitavskými přáteli. Krásné slunečné odpoledne se nachýlilo, byl čas vydat se přes celou vysočinu domů, krajinou zrajících jeřabin.
zapsal: Luděk Šimek
------------------------------------------
12.9.- 5.10 2006
Týdny pro duševní zdraví
Tak jako každý rok, pořádá i Fokus Vysočina na podzim akci zvanou „Týdny pro duševní zdraví“. Tato akce má vésti veřejnosti k poznání světa mentálně a zdravotně postižených lidí a je jistě chvályhodné, že při ní vypomáhali i někteří naši členové.
14.9. se konalo v 16:00hodin v Literární čtení poesie klientů Fokusu a PL Havlíčkův Brod, kde přispěli svými díly Baloun Zdeněk a Mařík Miroslav. tento podvečer, jehož se zúčastnilo bohužel málo lidí byl neobyčejně pěkný a komorně laděný.
Další akcí, na které jsme vypomáhali bylo setkání zdravotně postižných. Mezi organizátory si skvěle vedla Fujtová Jitka. Přípravu ohniště na opékání buřtů si vzal na starost zdatný turista Luděk Šimek, a fotografování pro Fokus zase Zdeněk Baloun. Na rozdíl od čtení poesie zde bylo dost lidí, a myslím, že naše účast by mohla být příští rok větší. skutečně, tam si našel každý svojí oblast zájmů- ať již luštění křížovek, či sudoku, vymalováváni obrázků, stolní hry, různé soutěže a jiné aktivity. po soutěžích přišlo opékání špekáčků a poté vrcholy setkání-ukázka canisterapie se zajímavým vyprávěním o canisterapii a ukázkou plemen- bylo tam celkem14 psů- 6 bordercolií, 3 pudlíci, 2 samojedi, německý ovčák a bernský salašník. takže si Zdenda přišel na své. Luďkovi se zase líbila kytarová škola- ono se jen tak nevidí 11tičlenný kytarový soubor, kterému by to tak dobře ladilo. Jitka zase zářila jako sluníčko, bylo vidět, že se jí setkání moc líbilo.
Je vidět, že když člověk něco dělá pro druhé, dělá tím i něco pro sebe, všichni kteří se na pomoci dnům duševního zdraví podíleli, jistě získali pro sebe dobrý pocit a pohodu. Věřím tomu, že příští rok se na těchto akcích budou členové našeho Klusu podílet ve stejné- ne-li ve větší míře.
Vždyť o tom je život- když někomu kousek štěstí dáme, vrátí se nám. Bylo to vidět i v dobrých pocitech všech zúčastněných lidí.
závěrem tohoto zápisu bych chtěl poděkovat všem zúčasněným a organizátorům za výbornou organizaci „Týdnů pro duševní zdraví“
Zapsal: Zdeněk Baloun
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář